Úvodní stránka      Obsah

Troubsko od A po Zet

Listopad 2009

Troubský hřbitov

Troubsko je starobylou obcí, jejíž původ sahá do daleké minulosti, což je dokladováno četnými archeologickými nálezy. Z písemných záznamů je také známo, že farnost troubská byla založena v roce 1329. Původní starý farní kostelík stával na stejném místě jako nynější, byl však menší a svým hlavním vchodem a věží byl obrácen ke Střelicím. Kolem něj Začal vznikat hřbitov, který sloužil pro tehdejší osady, patřící do farnosti, tj. Troubsko, Bosonohy, Ostopovice a Popůvky. Jeden čas také Omice.

Troubský hřbitov je pravděpodobně pokračováním pravěkého pohřebiště, které se nacházelo v těsné blízkosti, za zdí nynějšího hřbitova, v trati "Za kostelem", což potvrdil archeologický průzkum.

Původní hřbitov byl v těsné blízkosti kolem celého kostela a pokračoval směrem k Bosonohám. Končil na terénním zlomu, na úrovni dnešní márnice. Tato stará, horní část hřbitova je obehnána silnou kamennou zdí. Je velmi pravděpodobné, že pochází z doby postavení nového, (nynějšího) kostela na místě starého kostelíku.
V rozích na každé straně horní části byla vysazena lípa, každá je dnes mohutným stromem. Uprostřed této čtvercově vytvořené horní plochy hřbitova byl teprve v roce 1927 postaven hlavní hřbitovní kříž.

Po první světové válce se hřbitov rozšiřuje od terénního zlomu směrem k Bosonohám o spodní část a je rozdělen ve své polovině přístupovou cestou k hrobům na dvě části. Vzrůstající počet obyvatel obce a celé farnosti si vyžádal další rozšíření hřbitova. Toto rozšíření bylo pokračováním spodní části hřbitova směrem ke dráze, začalo se mu říkat nový hřbitov, Celá spodní část a pokračující část nového hřbitova byla uzavřena zdí z prefabrikátů v roce 1974.
Další řozšířená část hřbitova směřující od nového hřbitova k potoku, je uzavřena prozatimním plotem z drátěného pletiva. Z této poslední části bylo vybudováno schodiště, které vede (proraženou původní zdí) ke hrobům na střelické straně kostela (2007).

Vstup na hřbitov je umožněn třemi vchody, každý z nich je opatřen kovanou branou. Jedna z bran umožňuje přístup z ulice Lišky, které předchází staré schodiště s křížem z dob Sekenberků. Horní bránu, kterou se prochází do prostoru před kostelem od hlavní silnice (od Bosonoh), zdobí dvě sochy, a to sochy sv. Floriana a sv. Jana Nepomuckého, které byly k této bráně převezeny od mostu před zámkem v polovině padesátých let, z důvodu regulace potoka. Třetí, spodní brána umožňuje přístup na spodní část hřbitova a na několikrát rozšířený tzv. nový hřbitov (rozšiřován je směrem k potoku).

Na rozhraní horní a spodní části hřbitova stojí márnice pro potřeby hrobníka. Tato márnice byl zbudována asi v polovině minulého století.
Původní márnice stála v horní části hřbitova, napravo od horní brány, což dokládají staré pohlednice. V těchto místech se také nacházel vchod do krypty, ve které byly uloženy ostatky rakouského vojína Huga Ptáčníka, jediného syna posledního troubského majitele zámku a velkostatku v Troubsku. Padl asi roku 1916 na ruské frontě. Jeho ostatky byly zřejmě převezeny do Troubska, poněvadž jeho pozdějšího pohřbu byl (podle vlastního soukromého zápisu) přítomen odborný učitel Karel Kilián z Bosonoh, bydlící v Troubsku za železniční drahou. (Na žádných seznamech padlých ve světových válkách, ani mezi  ostatními troubskými legionáři není jeho jméno uváděno.)

O někojik metrů níže stál domek hrobníka, č.p. 77 (unikátní lidová stavba), který byl však na začátku devadesátých let 20. století nepromyšleně a zbytečně odstraněn. Domek měl malý dvorek obehnaný zdí. Na dvorku byl menší seník a drobné stavby na chov domácích zvířat (koza, slepice, králík), sloužící pro obživu hrobníka. Pod domkem se nacházel sklep, který přesahoval půdorys domku. Svého času byl nalezen v hrobařově domku u sklepa náhrobní kámen s nápisem, který zároveň pokládá otázku: kde je hrob Matyáše Munky?


     Leta od narození Syna Božího
     tisícího pětistého sedmdesátého prvního
     umřel jest urozený vladyka
     Pan Matyass Munka z Eywančic
     tuto jest pochován a odpočívá
     až ho Pán k sobě powolá.

(Zápis v soukromé kronice pro rok 1571)

Na tomto náhrobním kameni je  nad výše uvedeným nápisem vytesán rytířský znak. Znak je vytesanými listy rozdělen na dvě poloviny, uprostřed je rytířská přilbice. Dolní polovina má dvě pole. V horním stojí holub se dvěma pásky na krku, ve spodním je vytesána šestipaprsková hvězda. V horní polovině znaku jsou dvě holubí rozpjatá křídla, tvořící tak věnec, z něhož ještě z každé strany vybíhá 7 ocasních per. Ve věnci stojí týž holub se dvěma pásky na krku, podle věnce asi 14-ti perový a nad ním se vznáší opět ona hvězda. Náhrobní deska byla přenesena do kaple v kostele Božího hrobu.


Troubský hřbitov sloužil od počátku jeho zřízení pro všechny obce farnosti. Snaha vybudovat svůj vlastní hřbitov byla jen v Bosonohách již před první světovou válkou (1912). Po první světové válce, v roce 1918, se snažili členové lidové strany zřídit hřbitov na horním konci vesnice za kapličkou, jejich žádosti však nebylo nikdy vyhověno pro velký odpor "pokrokových stran", za vedení starosty Brücknera.
V prosincei roku 1970 byla obec Bosonohy připojena k městu Brnu, ale dále zůstala ve farnosti troubské. Tak je datován prvopočátek nesnází, které se začaly více projevovat po roce 2000. Problém byl v tom, že obec Bosonohy, nynější městská část Brna, má "svůj" hřbitov v Brně na Vídeňské ultici, ale občané požadují pohřby v Troubsku. Náklady na provoz a údržbu hřbitova jsou značné, takže obce farnosti finančně přispívají poměrnou finanční částkou, ne však Bosonohy nebo jen s obtížemi. Proto bylo v zastupitelstvu obce Troubsko rozhodnuto, že pro bosonožské občany nebudou přidělována nová hrobová místa (2008).

Pamětihodnosti na hřbitově

- Dřevěný misijní kříž na čelní kostelní zdi (vlevo od vchodu do kostela)
- Hlavní hřbitovní kříž z roku 1927
- Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriana (18. století). Obě sochy jsou umístěny před vchodem na kostelní nádvoří.
- Kříž před vchodem do kostela z roku 1828 - s nápisem: O Ježiši, k cti své kříž tento z lásky zde jest zhotoviti dal František Doležal. Uděl nám při smrti kžíže obejmutí. Amen
- Stará hřbitovní zeď a kované vstupní brány
- Památník na novém hřbitově, který nese nápis: Obětem válek. Zemřeli, aby národ svobodně žil
- Boží muka stojící před vstupem do spodní části hřbitova
- Nepřístupná krypta pod hlavním oltářem s ostatky rodiny Sekenberků: Tomáš Sekora ze Sekenberku, rytíř - zemřel v roce 1740, Anna Cecílie ze Sekenberku, zakladatelka kostela, zemřela v roce 1787, Marie Cecílie ze Sekenberku, zakladatelka zámecké kaple a kaple Všech svatých naproti faře. Vchod do této krypty, který je nyní zazděný, je z Božího hrobu, jak je nazývána kaple kostela. Byl otevřen za kaplana P. Oldřicha Mifka v padesátých letech minulého století. (Měl jsem sám možnost vidět ostatky největších blahodárců naší obce.)
- V roce 1778 byl pro hřbitov zhotoven sloup se sochami Nejsvětější Trojice, který je dnes umístěn na ulici Školní před školou.

Náhrobní nápisy

Na troubském hřbitově najdeme jen jeden epitaf, který se vztahuje k literatuře. V dolní části starého hřbitova je hrob s mramorovou deskou, na kterém jsou napsána slova Jiřího Wolkera:
"Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
jen srdcí několik se zachvěje v rose, jak k ránu květiny..."

Jen některé starší hroby nesou celovětné nápisy, ostatní jen kratičké či jednoslovné. Na nových pomnících je jich už bohužel poskvrovnu, čímž se sami ochuzujeme.

Na hřbitově kdysi...

Ještě na začátku 20. století (cca 1920 a dříve) byla nad hrobem nebožtíka navršena nízká mohyla, kolem obrostlá travou a nahoře malým záhonkem. Za mohylou stál pískovcový kvádr s křížem, s oválnou tabulkou a někdy i s fotografiemi nebožtíků. Téměř všechny kříže byly litinové, černé smaltované, a některé ozdoby byly natřeny stříbřenkou nebo pozlátkem. Na některých z nich visela vkusná lampa z olova a skla pro věčné světlo.

Kamenné pomníky a jiné náhrobní desky začaly teprve po druhé světové válce. Škoda jednoduchých železných křížů a mohyl, neboť jedině symbol Ukřižovaného a skromná jednoduchost patří na hřbitov, na místo absolutní rovnosti a spravedlnosti.

Dřívě se chodilo na hřbitov ponejvíce v neděli, po ranních bohoslužbách, aby pozůstalí v kleče, tichu a modlitbách zavzpomínali na své milé. Jenom na svátek Všech svatých a o Dušičkách (1. a 2. listopadu) zdobili hroby bílými chryzantémami a na kříže věšeli umělé věnce, které měli uschované od pohřbu. Hořící svíčky a voskové kalíšky po oba dny dlouho do noci osvětlovaly zahradu mrtvých. Jinak celý týden byl na hřbitově klid a mír. Starý hřbitov byl opravdovým místem věčnéh odpočínku. Novodobý hřbitov se postupně stal ukázkou blahobytru pozůstalých...

Na hřbitově dnes..

Hřbitov je místem odpočinku našich předků i dnes. Ti však již nemají takový klid, jak tomu bylo dříve. Pro mnohé se totiž stává parkem, protože mnohdy není jiné možnosti. Je smutné, když návštěvník s sebou bere na hřbitov psa. Na hřbitově pomalu mizí listnaté stromy, jsou nahrazovány jehličnany, které zdaleka nepřinášejí to kouzlo starých hřbitovů a stín mrtvým už vůbec. Uživatelé mají k dispozici rozvod vody, koše a kontejnery na odpad, WC... A kolem toho místa s tak potřebným tichem je komunikace, jejíž provoz se značně zvýší připravovanou stavbou sběrného dvora pod kostelem. Lidé mlčí, asi jim to všechno vyhovuje.



Z obecních a různých soukromých zápisů vybral a sepsal v říjnu 2009 Pavel Veleba, knihovník a kronikář