Úvodní stránka      Obsah

Troubsko od A po Zet

Listopad

Naše obec (osada) v dávnověku

Obec Prahu najdeme u Košic, Střelice jsou také v Čechách, Troubsko je však jediné, naše.
Název obce – Troubsko – prošel ve své historii různými změnami. Patří nesporně k těm méně obvyklým a jeho etymologii nelze zcela jasně objasnit. Kmen slova je utvořen od staročeského apelativa trúba – trouba, které souviselo s úzkým vodním tokem,rourami vedoucími vodu, např. k napajedlům, či rourovým tvarem vodních rostlin – rákosu, s příponou – sko. Takovou příponou se označovaly osady pusté, zpustlé nebo po zpustnutí znovu osídlené. (Je velmi málo pravděpodobné, že by tento název měl význam hudebního nástroje a následného vysvětlení - jako označení trubačů či výrobců těchto nástrojů.)

Na otázku, kdy bylo Troubsko založeno, nelze přesně odpovědět. Pouze archeologické nálezy nám mohou přibližně odpovědět na dobu, kdy bylo území osídlováno.

Archeologické nálezy
na polích našeho katastru jasně dokazují, že naším současným územím buď různí lidé procházeli, buď si zde své sídlo zvolili a pak se vystěhovali nebo byli jinými kmeny vyhnáni.
V knize Jana Knieza „Pravěk okolí brněnského“ se dočítáme o době kamenné, jinak zvané neolitické. Této době odpovídají nálezy na našem území. Lze předpokládat, že osídlování našeho katastru začalo již ve starší době kamenné (paleolitu), o čemž svědčí nález klínovitého nože s mamutími kostmi.
První obyvatelé na našem území, to byli lovci mamutů, kteří žili v tlupách, jejich oděv byl z kůže, nástroje i zbraně si zhotovovali z kamene, kostí a dřeva. Noví obyvatelé k nám přicházeli od jihu a usazovali se na vysluněných mezích poblíž vody, zakládali trvalé osady, v nichž žili v rodinách, tedy ve spořádaných domácnostech. Neznali kovů, avšak kámen si dovedli upravit na účelný nástroj: sekeru, kladivo nebo motyku. Z hlíny hnětli v ruce nádoby tvaru polokoulí, které na povrchu zdobili vyrytými ornamenty. Vyráběli si také lžíce, lampy, přesleny a některé figurky lidské i zvířecí, z nichž některé svědčí o jakémsi náboženství. Živili se chovem dobytka a polním hospodářstvím. Přivedli k nám ochočenou krávu, kozu, ovci i psa. Znali pšenici, žito, proso, pěstovali len, z něhož vyráběli nitě a z těchto plátno. Předměty nalezené na našem katastru při orbě nebo při výzkumné práci na polní trati „Malé pole“, to dokazují.
„Lid trpěl častými nájezdy Galů, Germánů a Římanů – od kterých se učil dělat nádoby na hrnčířském kruhu. Své zemřelé začal klásti do hrobů a přikládal k nim zbraně, ozdoby, nástroje, velmi často zohýbané, údajně na důkaz žalu. Aby se zajistili před útoky Germánů a jiných vetřelců, usazovali se poblíž vod, přitom se však opevňovali na vyšších kopcích, kam se uchylovali v čase nebezpečí. Příkladem může být: Hoštice u Bosonoh, Kominice u Popůvek, Špilberk apod. (V této souvislosti mohl mít význam také celkem malý pahorek uprostřed celé kotliny – „kopeček u kostela“, v dnešní době již značně přetvořen.)

Plynula staletí a lidé začali poznávat kov…
(Pokračování v lednu 2009)
Z různých dokumentů sepsal a upravil Vp