Úvodní stránka       Obsah

Troubsko od A po Zet

Květen 2009

Sokol a Orel v Troubsku (1911 - 1952)

Na přelomu 19. a 20. století se začíná v Troubsku rozvíjet spolková činnost - kulturní, společenská, hospodářská i sportovní. Sportovní činnost se do měst a obcí šířila po založení tělovýchovné jednoty - TJ Sokol v Praze, kdy v čele této sportovně-vlastenecké činnosti stál Jindřich Fünger a Dr. Miroslav Tyrš.

První sokolský slet v Praze byl uspořádán již v roce 1882. Sokol od počátku spojoval tělocvičnou aktivitu s vlastenectvím, cvičením těla s upevňováním harmonie síly a ducha.Náš první prezident to později vyjádřil slovy:"Každý pravý, opravdu uvědomělý Sokol bude strážcem, tedy politickým a sociálním pracovníkem naší republiky, naší demokracie.".

V Troubsku vznikly dvě sportovní organizace. V měsíci červenci roku  1911 byl po okrskovém veřejném cvičení, které se konalo na Veselce založen odbor Orla se sídlem v hostinci u Svobodů na Veselce. Stalo se tak přičiněním kaplana Kremláčka a orelského odboru v Bosonohách.

V září 1911 konal sokolský okrsek zájezd do naší obce. V Troubsku na louce u kaple se konalo velké veřejné okrskové cvičení, kterého se zúčastnily sokolské jednoty z Bosonoh, Starého Lískovce a Střelic. Bosonožská jednota přišla v průvodu s hudbou. Domy při této události byly vyzdobeny vlajkami. Po tomto cvičení, které proběhlo za velké účasti diváků a projevů vlastenectví, byla v Troubsku založena Sokolská jednota. (Před tím chodili troubští vlastenci cvičit do Bosonoh.)

Největší zásluhu na vzniku této jednoty měli především studenti Antonín a Josef Kocmanovi a mladí učitelé Vilém a František Vašulínovi, kteří byli již od roku 1908 členy Sokola v Bosonohách. Založení podporovali i selští chlapci František Absolín a Josef Kroupa.

Prvním starostou byl zvolen Antonín Kroupa, rolník č. 33, náčelníkem byl zvolen František Absolín. Sokol měl spolkovou místnost v hostinci u Šalplachtů, kde se také v zimě cvičilo. V létě se pak cvičilo na dvoře Tomáše Kroupy č. 58.

Oba tělocvičné spolky (Orel i Sokol) vyvíjely kromě tělesné výchovy mládeže také kultuní činnost. Zásluhou sokolů byly obnoveny staré zvyky a obyčeje, na Svatodušní svátky v roce 1912 se konala velká slavnost s Jízdou králů a Královničkami. Začalo se hrát divadlo, v roce 1913 dvě, v roce 1914 dokonce pět představení.

Vyvrcholením vlastenecké doby byl zájezd na sokolský slet do Brna, který se konal 28. června 1914. V průběhu cvičení mužů však došla zpráva o zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda v Sarajevu. Cvičení bylo ochromeno a návrat ze sletu byl poznamenán šarvátkami s brněnskými Němci. Za 14 dní byla uspořádána druhá část sletu, a to slavnostmi národopisnými - Moravský rok. Troubští vystoupili s Jízdou králů a Královničkami. Slavnost nebyla dokončena pro bouřku a průtrž mračen. 1. srpna byla vyhlášena mobilizace a všichni vojnou povinní muži nastoupili do 24 hodin v Rakouské armádě. To znamenalo konec krátkodové činnosti Sokola, která se obnovila až po skončení 1. světové války.

Valná hromada Sokola se však konala již 2. června  1918, na které byl zvolen starostou bratr Josef Kocman, náčelníkem bratr Josef Burian. 21. července 1918 vzniká ženský odbor, náčelnicí byla zvolena sestra Otýlie Otoupalíková.15. září pořádá sokolský okrsek veřejné cvičení na louce u kaple. 28. října 1918 skončila válka a tím 300 let dlouhá poroba.

Po válce se začalo s velkým elánem cvičit. Muži, ženy, dorostenci, dorostenky a žákyně, od roku 1919 i žáci. Cvičilo se na dvoře Tomáše Kroupy, později u Kosteleckých na Veselce a v sále hostince bratra Šalplachty. Tělocvičná besídka se konala také na zahradě Jakuba Soboly a na louce u kaple. V roce 1919 byl starostou zvolen bratr Josef Kostelecký a náčelníkem bratr Josef Kocman ml. Poprvé se objevuje první návrh na stavbu sokolovny. Chybí však odvaha a finance. Přes obtížné podmínky cvičí všechny složky většinu roku dvakrát týdně. V prvních letech cvičí kolem stovky cvičenců, v dalších letech dochází k poklesu až na čtyřicet.

V roce 1922 je po návratu z ruských legií zvolen starostou bratr František Vaculín, který vede Sokol až do roku 1952, kdy dochází ke zrušení Sokola. Jeho zásluhou je 29. dubna 1923 položen základní kámen ke stavbě sokolovny s tělocvičnou a jevištěm, která je velmi brzo dokončena a již 13. července 1924 slavnostně otevřena. Peníze na stavbu sokolovny byly získány z příspěvků členů do stavebního fondu, půjčkami ze záložny v Bosonohách, také od majitelů místní cihelny, od bratra Šalplachty a od rolníků. V majetku Sokola byla také louka - cvičiště u kaple a letní cvičiště u sokolovny, které bylo roku 1925 osázeno lípami a oploceno. Další rok bylo karbidové osvětlení v sokolovně nahrazeno elektrickým. V roce 1930 byly položeny parkety, v roce 1934 byl během dvou měsíců přistavěn malý sál a další rok přistavěna kuchyňka.

Po dokončení stavby došlo k oživení činnosti. V letech 1924 - 1939 je počet cvičenců kolem stovky, náčelníci se střídají, ale přesto se konají veřejná cvičení a cvičenci zajíždějí do okolních jednot na okrsková a župní cvičení - Bosonohy, Nebovidy, Brno nebo na slavnostní otevření sokoloven - Starý Lískovec, Rosice, Horní Heršpice, Bohunice i Střelice.

Zvýšená aktivita se projevovala před všesokolskými slety v Praze. Na VIII. sletu (1926) cvičilo z troubské jednoty 16 mužů, 8 žen, 13 dorostenců a 4 dorostenky. Na dalším v roce 1932 se zúčastnil K. Otoupalík sletových závodů. Desátého sletu v roce 1938, který se konal ve vypjaté atmosféře, se zúčastnilo 8 mužů, 13 žen, 13 dorostenců, 6 dorostenek a 3 žáci.

V roce 1939 okupuje Německo Československo, činnost jednoty je postupně omezena jen na vnitřní činnost a v roce 1941 je činnost Sokola zastavena rozpuštěním ČOS. Činnost, přerušená 2. světovou válkou a nacistickou okupací, se již po druhé ve 20. století obnovuje. Ne však nadlouho, neboť již v roce 1948 dochází rozhodnutím politických a státních orgánů ke sloučení veškeré tělesné výchovy a sportu pod sokolskou organizaci a v roce 1952 ke zrušení Sokola. Po devadesáti letech je (Tyršův) Sokol nahrazen organizací podle sovětského vzoru.

Období 1945 - 1952 se vyznačovalo bahatou činností a vyvrcholilo XI. všesokolským sletem v roce 1948. V těchto letech se počet členů zvýšil až na 236 dospělých členů, počet cvičících se pohyboval kolem čísla 150. V roce 1945 se začalo cvičit již v červnu, avšak v zimě se necvičilo pro  nedostatek uhlí. Před sletem v roce 1948 se konala řada veřejných okrskových cvičení. Nácvik všech sletových skladeb doprovázel na klavír bratr Miroslav  Vašulín. Při organizovaném šetření na kroje cvičenců bylo našetřeno 132.000,-- Kč. Sletu se zúčastnilo celkem 97 cvičících - všichni v nových krojích. Úspěch sletu byl vrcholným projevem národního života a ukázkou dobrovolné kázně a náročné obětavosti.

V předsletovém období došlo 28. 3. 1948 ke sjednocení Sokola, Orla a sportovního klubu. Odchodem starších členů, zvláště cvičitelů, dochází k útlumu, počet členů i počet cvičících značně poklesl. V roce 1949 byli pověřeni ing. Jiří Švestka a Jaromír Antoš založením oddílu ledního hokeje. V roce 1949 a 1952 se pokoušel výbor o povolení k přístavbě sokolovny, což se však nepodařilo. 21. 1. 1952 se bratr František Vašulín po 30 letech starostování vzdává funkce a novým starostou se stává František Kroupa.

V roce 1951 se koná sokolský den a tělocivčná besídka ke 40. výročí Sokola v Troubsku, ale už v roce 1952 je Sokol zrušen. Tělovýcha je zařazena pod ROH. Název TJ Sokol se mění na Sokol Janka a v zápětí na Závodní sokolská jednota Janka. Činnost je v útlumu, dokonce ani 1. mužstvo kopané není v letech 1952 a 1953 přihlášeno do soutěže. Pro další činnost byl vytvořen téměř 20ti členný výbor a...to už začala jiná doba.

Oba tělocvičné spolky se věnovaly také výchovné a kulturní činnosti, to si připomeneme v některém dalším pokračování tohoto seriálu.

           Z článku pana Jiřího Vašulína, který byl uveřejněn v Troubském hlasateli v roce 1993.