Úvodní stránka       Obsah

Troubsko od A po Zet

Březen 2009

Troubský zámek

O původu zámku v naší obci toho kroniky mnoho nezaznamenávají. První písemné prameny pocházejí až ze 16. století, kdy Troubsko vlastnil rod Munků. Je velmi pravděpodobné, že teprve Jan Munka, druhý syn Matyáše Munky, začíná se stavbou troubského zámku v době, kdy je poprvé (v roce 1573) uváděn jako vlastník Troubska

Na stavbě zámku se snad podílel brněnský architekt Antonín Gabri, který se  svým bratrem přestavoval v letech 1581 - 1582 budovy bývalého herburského kláštera na jezuitskou kolej. Jan Munka byl v té době správcem majetku uvedeného kláštera.

Předchůdcem zámku byla starší tvrz či opevněný dvůr, v písemných pramenech z předchozích dob neuváděný. Projekt byl připraven poměrně velkolepě, z části však zůstalo jen při něm. Do objektu se vjíždělo dosud stojící věží, která představovala hlavní fortifikační prvek (= hradba, opevnění). Po stranách věže byly přistavěny přízemní hospodářské budovy, z nichž pravá dodnes vytváří představu původního vzhledu.

Sám zámek měl být budován do podoby kvadratury s vnitřním dvorem a arkádami, jak dosvědčují jejich vyzděné pozůstatky v přízemí a  v prvním patře nádvorní části průčelní budovy. Na tuto budovu navazují dvě nedostavěná pravoúhlá křídla, která byla provizorně spojena vysokou zdí, a tak došlo k uzavření dvora. Renesanční vzhled objektu pak setřely přístavby baroka a nové doby.

První přestavba zámku je spojena s působením Vernedberků, která se datuje kolem roku 1660, tedy za Ferdinanda z Verdenberka. Přestavbou vznikla jednoduchá jednopatrová barokní stavba dodržující půdorys zástavby z druhé poloviny 16. století. Místnosti v přízemí měly valené klenby, ozdobené štukovým dekorem a nástěnnými malbami, místnosti v patře měly ploché stropy. Při přestavbě byly zazděny původní arkády ve dvoře, ale doposud jsou zřetelně patrné. Přibližně ve stejné době byla přestavěna i hospodářská budova s věží a přistavěna mohutná sýpka.

Od 10. dubna 1735 vlastní troubské panství se zámkem rod Tomáše Jana Sekory ze Sekenberku. U zámku byla v roce 1766 obnovena kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, která sloužila jako veřejná. (Postavená snad v roce 1744.) Na počátku 19. století došlo k dalším úpravám zámku, které zahrnovaly vybudování freskového gobelínového salonu, úravu jídelny. Z této doby se  zachovaly v prvním poschodí železné mřížové dveře, cenná práce uměleckého zámečnictví, datovaná rokem 1808, která je dnes zapsaná na seznamu kulturních památek. Tomáš Jan Sekora ze Sekenberku začal také s úpravou parku, kde byly vybudovány dva pavilony.

Když v roce 1806 zemřela bez potomků Marie Cecílie ze Sekenberku, jmenovala univerzálním dědicem Leopolda rytíře Köffilera, syna Barbory, rozené Linz s tím, že připojí ke svému jménu přídomek "ze Sekenbergu". Ten však zemřel již v roce 1809 a dědicem ustanovil svého bratrance Maxmiliána Linze. V roce 1811 mu byl propůjčen požadovaný přídomek. Maxmilián držel Troubsko do své smrti 2. dubna 1823. Jeho závěť umožnila, že se o troubský statek ucházelo hned několik zájemců. Rodinný spor byl uzavřen dohodou teprve 28. srpna 1826, kdy mezi stranami došlo k narovnání s tím, že proti určitému finančnímu odškodnění se jediným majitelem panství Troubsko stal Leopold Hodák.

V době, kdy byl Leopold Hodák majitelem troubského panství, došlo  po zrušení poddanství roku 1852 ke sloučení obou částí Troubska - většího troubského a menšího řečkovického, v jednu politickou obec. Po sloučení byl celkový rozsah katastru 586 ha. V roce 1876 bylo Troubsko povýšeno na městys.

Majitel panství Leopold Hodák zemřel v roce 1881 a novými vlastníky se stali bratři Vilém a Ferdinand Hodákovi. Od Vilémovy smrti na podzim roku 1901 držel panství sám Ferdinand. Po jeho smrti v listopadu 1913 prodala 1. dubna 1914 jeho manželka Marie panství za 800 000K. Vlastníky se stali Hugo a Josefína Ftáčníkovi.

Po smrti Hugo Ftáčníka si v roce 1929 velkostatek pronajímá, později kupuje Bedřich Hochberg, který zavádí pokrokové metody v chovu dobytka a ve velkoodběru mléka. Po válce, 21. 3. 1948 došlo ke schválení zákona o nové pozemkové reformě a téhož roku byl Hochbergovi - Horskému velkostatek vyvlastněn. V zámeckých budovách, hospodářských staveních a polnostech začíná hospodařit Čs. státní statek, od roku 1953 Výzkumný ústav pícninářský. Po roce 1990 je majetek vrácen panu Horskému (synům), o něco později je objekt prodán soukromému majiteli.

Na konci prvního desetiletí 21. století je celý bývalý zámecký areál včetně parku a zahrady k nepoznání. Z obrovské zemědělské výroby zůstala jen malá zahrádka pod věží. Bývalé hospodářské budovy jsou pronajaty různým firmám, zámecký park již dávno parkem není, zahrada zpustlá. Hlavní budova nevyužitá, veřejnosti nepřístupná. Pohled na zámeckou věž vedle opravené budovy obecní radnice a původní přilehlé stavení u věže, je pro návštěvníky obce i místní občany spíše odrazující. Naděje, že budovy zámku s parkem a zahradou porostou do krásy, však existuje vždycky.

Z různých kronik a soukromých materiálů sepsal P. Veleba (Vp)